Flying Kiwi & jeho Wild Bunch

Ahoj kamarádi

Krátce se představím a rovnou jsem následně nahrnu nějaký reporty, názory a tak dál k čemuž bude tohle vlákno sloužit i dál do budoucna

Jmenuju se Tomáš, přezdívky mám různý, Flying Kiwi podle jednoho novozélanďana co fakt respektuju.
S Wild Bunch , naší divokou partou fungujem v různým obsazení už 5 let a naše hlavní působiště je západní polovina republiky. Dost často Brdy, Českej les, Šumava a podobně. Možná nevystihujem úplně přesně představy bushcrafterů ale vhodnější fórum jsem nesehnal, tak snad si mně ut necháte a dovolíte mi i něco čas od času napsat.

Historii psanou sem, jsem se rozhod odstartovat kratším povídáním o naší cestě na brdskej Klondike na podzim minulého roku. Docela přelomová akce, především proto že já prvně vyrážím s novým batohem od Arc'teryxu, respektive jeho vojenskou mutací ILBE Main pack, kterážto se později ukazuje jako naprosto skvělá a i pro parťáka Mer Viiho jasná volba. V sobotu ráno se scházíme v hale Hl.N. v Plzni a po zakoupení chleba a lístků na vlak vyrážíme přes Zdice do Lochovic odkud pěšmo stoupámen a brdský olymp, Plešivec. Docela tradiční trampskej cíl před námi, ještě je docela chladno, takže se jde krásně, cesta utíká. Na hřebeni parťák proráží při klopýtnutí 2 petky s vodou, nedá se nic dělat a musíme nuceně pít. V hlavě se mi vybavuje scéna o močení a hydrataci z filmu Mariňák. Za pár minut jsme na vyhlídce a po nezbytném zapsání od vrcholový knihy míříme dál, směrem na Běštín a dál Hostomice. Tam Mer Vii dokupuje zapomenutou lžíci v bazaru, dáváme pivo a dokonalou dršťkovou a po krátkým posezení a polemice se štamgasty na téma pěstování tabáku míříme v horku dál. Po nějakým čase se s začínajícím večerem ubytováváme na fajn palouku pod Hřebeny, jíme, hovoříme a po chvíli se dostavuje spánek. Druhej den po snídani ke schováme bagáž a jen s vodou, jídlem zabaleným do víka od ILBE batohu které lze po odepnutí využít jako cca 5l batůžek a vyrážíme do ''zóny'' - raketový základny na Klondajku. Nejsme tu poprvé, takže systematicky prohlížíme , fotíme, nalézáme pár nových věcí, třeba jako generátory od ČKD v podzemních krytech a pak stylově obědváme na jedné z radarových ramp. Společností je nám akorát několik divočáků kteří zde dnes mají oboru. Krátce před 6 vyzvedáváme batohy ve skrýši a míříme na již dobře známý palouk. Připravíme dřevo, dostatek i pro ostatní trampy do příštích dnů a po večeři uleháme, ze spacáků pozorujeme Hostomice a bouřku která nás jen těsně minula a z klidu nás vyruší jen přelétající dopravní letoun, mířící do Ruzyně. Po probuzení uklízíme místo a po nabrání vody z nedaleký studánky míříme na už poměrně klidnou a nezajímavou cestu do našeho poutního místa, Čunčí huby na Rovinnách. Posíláme tam každej 2 nefiltry a protože je pondělí a povinnosti volají, spěcháme na vlak do Řevnic. Cestou už jen prohazujeme batohy, protože s podivnou krosnou cítí Mer Vii každý krok. V Řevnicích usedáme na osobák do Berouna a začíná boží dopuštění. Uff, tentokrát jsme to stihly

O pár měsíců později přišel listopad, a jedný středy mi přišla SMS, zda vyrazíme do Brd. Samozřejmně jsem neváhal ani minutu, nabídka která se neodmítá, beru beru beru. Slovo dalo slovo a v sobotu jsme se sešli v Hořovicích na nádraží a pěšmo vyrazily směr Podluhy. Cesta se samozřejmně neobešla bez komplikací a u nějakýho rybníčku jsme špatně odbočily. Po krátkém bloudnění nacházíme Podluhy a vstupujeme do VVP Brdy, a po žluté vyrážíme ke zřícenině hradu Valdek. Tam zjišťujeme že na Valdek vyrazilo půl Prahy, hasiči a rota AZ. No ,každý den není posvícení, takže po krátký prohlídce zříceniny a rozhovoru s pár zvědavci kam razíme se vymotáváme z dosahu zvědavců a vyrážíme směrem k Drmotově studánce. Trošku vyplašení, protože po Brdech se prohání civilisti v civilních SUV a nikomu to zřejmně nevadí. U studánky sedíme a polemizujeme jak to asi dopadne pokud sem budou smět doopravdy! No, čas se krátí a teplota klesá, a proto se zvedáme a vyrážíme dál, kde opět bloudíme a po delší chůzi krásným modřínovým lesem po červené silnici (kdo zná brdy, ví) se dostáváme na stejnou cestu ze které jsme odbočily. Neštěstí. K tomu Mer Vii v součinosti s parodií na batoh a pohorkama v rozkladu. Nálada, ta důležitá věc, nebezpečně klesá. Ani pořádně nevíme kam jdeme, orientujeme se podle přírodních ukazatelů a najednou po mojí pravici, krásnej plácek mezi modříny, s ohništěm. Rezignovaně sundávám batoh a říkám že zde zůstaneme na noc. A v tu chvíly zjišťujeme že jsme na zřejmně nejlepším plácku na Houpáku. Večeře, Stará myslivecká a pak dojdeme pár desítek metrů na volnou plochu a jen se kocháme. Noční Příbram září do tmy, vidíme několik ohňostrojů, hvězdy, koncentrovaná krása. Usínáme jak mimina a těšíme se na další den, bohužel poznamenaný mlžným oparem. Prozkoumáváme okolí Jordánu a Houpáku, v mlze značně zmateně ale o to víc spokojeně. Bunkry ''Pixle'', CE, i rozbombardovaný Jordán mají v téhle mlze obrovské kouzlo, umocněné setkáním s Brdonošem, který stojíc po kolena v podrostu, pozdravil nás pozdrav pánbůh, poutníci. Po chvíli se ukazuje že domnělý kolega krkonoškého krakonoše je jen babetista na sběru borůvek ale na úžasným dojmu nám to neubírá. Po CP Jordán míříme mezi krátery pomalu zarůstajícími rašeliníkem a brusinkami co jsou místy spolu s vřesem až do pasu na vrchol Jordánu. Z druhé strany usedáme na mýtince poblíž typickýho jordánskýho vrchoviště, a v příšeří krásných jedlí dochází na naše poslední jídlo v divočině tento víkend. Pak vaříme dobrou kávu a odcházíme k zámečku Tři trubky. Cestou potkáme jelena, určitě ot byl dvanácterák, a taky stopy vojenských staveb ,rozšiřující oplocený prostor ''U němých''. Je vidět že brzy civilní Brdy zas tak civilní nebudou. Pak už jen následujeme Klabavu a nudná cesta ze Strašic na vlak do Mýta. Nejhorší část cesty - ale možná umocnila vzpomínky na krásnej a magickej Jordán a Houpák.

Dost dlouho jsem přemýšlel jestli má smysl psát sem o týhle zdánlivě bezvýznamný jednodení akci v Brdech, a vůbec celkově o jakých všech akcích a výeltech má smysl jsem psát. Protože tenhle skoro novoroční výstup na Plešivec má už víc než 6ti letou tradici pro naší partu, tak tady to je. První sobotu v lednu se konal již tradiční výstup na Plešivec, bohužel a pro někoho i naštěstí z důvodů pracovních povinností musíme z Plzně autem. Vyrážíme ve složení Scott, náš trošku bláznivej kamarád a Peters, pro kterýho je to první setkání s Brdy a první akce většího formátu. Na Lochovickým nádražíčku máme sraz s klukama z Prahy, a protože cesta autem utíká zcela bez potíží, dorážíme zhruba s 10 minutovým náskokem před lokální střelou od Zdic. Po shledání s kamarády, kteří dorazily v uniformách klubů vojenské historie vyrážíme vstříc vrcholu. Ze začátku se posilňujeme douškem tuzemského rumu, ale brzy přichází stoupání a skupina se trhá na několik menších hloučků. Kopec příjemně topí a cesta díky družnému rozhovoru ubíhá snad jak kdyby jsme letěli. Před vrcholem se nám na chvilku ztrácí Peters, který ,vyzbrojen zrcadlovkou vyráží fotit a odpojuje se. Po shledání dorážíme na vyhlídku, píšeme se do knihy a po lehce opožděném novoročním přípitku vyrážíme do závětří k ohýnku, tlachat a jíst. Čas nečeká, a proto po hodině vyrážíme dál. Brzy se dělíme, pražáci pokračují vstříc Komorsku, plzeňáci v sílícím větru a mezi lámajícími se smrky sbíhají kopec do Rejkovic, kde na malebném nádražíčku čekáme na lokálku která nás přiblíží k autu čekajícímu v Lochovicích. Ta doráží se 40 minutovým zpožděním ve chvíly kdy už hovoříme s dispečinkem drah. Cestou do Plzně už se nedějí žádné významné věci a na mně padá špatná nálada protože se blíží povinnosti. Do Brd se vracím o měsíc později, ale o tom spíše v dalším vstupu.

PS.: Pár fotek případně dodám až se k nim dostanu.

Vzhledem k tomu že ležím na lůžku, ze zdravotních důvodů, tak zatímco venku je opravdu krásně - na okno mi buší kapky vody hnaný mocnejma poryvama větru střídajíc se se stále silnějším sluníčkem, tak jsme zosnovali další podivuhodnou cestu našeho kočovného cirkusu za krásou českých zemí. Než ale napíšu o týhle akce která je v tuhle chvíly zatím hudbou budoucí, je nutný zachovat kontinuitu příběhu a dopsat sem pár věcí co se událi mezi dneškem a již sepsanou historií. Tenkrát se psal leden 2015, nedlouho po poslední cestě na Plešivec se shodujeme že to chce něco podniknout. Máme jeden den času a chuť trhnout nějaký ze svých rekordů. Tím pádem slovo dává slovo a jedný lednový soboty se scházíme na nádraží v Plzni překvapivě 4 místo třech. Sestava zůstává od posledně stejná, tedy já, Scott, Peters a jeho zrcadlovka a pár minut před odjezdem vlaku se zjevuje i náš kamarád McKoy. K našemu zklamání přichází v uniformě modré armády a ubírá se vstříc svému nádražíčku kde slouží jako přednosta stanice. Odjíždíme prvním rychlíkem co obsluhuje trať z Plzně do města kde by chtěl žít každý. My ovšem České Budějovice necháváme osudu svému a vagony opouštíme už v Protivíně. Je brzké ráno, a tak míjíme ještě zavřenou nádražku, a přes náměstí pokračujeme ještě za šera k lesům, v tu chvíly černým jak bota. V plánu máme přejít celý Písecký hory, a navštívit 3, podle nás nejdůležitější vrcholy - tedy Kamýk, Mehelník, Jarník. Cesta je to jednodenní, účelem tedy není prověřit přežití ale spíše orientaci a fyzickou kondici. Takže jsme od okraje Protivína jsme zamířili k Švarcnberskýmu rybníku, a pak dále na Zelendárky. Když jsme opouštěli město, všude bylo vlhko a blátivo, čim blíž jsme vrcholu Kamejku, nejprv byly stromy ojíněný, pozdějš se přidal i první sníh. Docela fajn . Smutnou stránkou věci je že tyhle místa od posledně nepoznáváme. Krásný bukový lesy co pokrývali svahy kopce jsou vymícený a všude leží ořezaný větve. Kmeny jsou v horším případě vyrovnány okolo cest. Jo, civilizace je nenasytná a tyhle kmeny projdou šťěpkovačem na Temelínském nádraží, a vlak je odveze kamsi kde budou jako ekologická biomasa prodány lidem. Myslím si něco o diktatuře pseudo ekologů, je mi smutno a snažím se představit si tu bestii co rozštěpkuje takovej kmen co má metr v průměru. Po tom co projdeme touhle apokalypsou, cesta už se jen lepší, ikdyž přelézáme několik vývratů a kmenů přes cestu. Těsně přes vrcholem usedáme do starého táborového kruhu, mezi kmeny buků které zatím odolali a doufáme že tu budou navždy. Ke slovu se dostávají naše vařiče, na oheň není čas, probíhá polévka, konzervička, troška čaje, to vše pod dohledem nehybných očí několika totemů co střeží tuhle část lesa. Čas nečeká a po rychlý sváče se pohledem loučíme s totemy a po prohlídce rozhledny na vrcholu a zápisu do vrcholového sešítku, míříme dál. Je vánice a na rozhlednu by nás pan Voneš stejně nepustil. Přes vrchol menšího Malého Kamýku tedy sbíháme po žluté turistické značce k krásný a malebný jihočeský vesničce Paseky, přes kterou míříme na rozcestí U Luňáka a dál k rybníku Němec. Peters v Pasekách nachází dům svých snů, fotí si ho a následující půl hodinu fantazíruje o bydlení na tomhle místě. Musím říct že mu docela rozumím. U Němce na ostrůvku vyhasíná opuštěné ohniště. Peters rozdává mandarinku a po ulití ohniště vyrážíme dál. Prvně v životě volím k cestě na Mehelník pomocí Mlacké aleje. Výborná volba, krásnou přírodou a hlavně to není po asfaltu. Na úpatí Mehelníku nás přepadá špatná nálada, protože v místech kde byla vzrostlá bučina, trčí ze sněhu smrčky, v přísně rozměřeném rozestupu, natřené kaší proti okusu. Scott konstatuje otázku kde byly asi všechny ty zelený hnutí když se tu kácelo? Na Mehelníku vane vítr, proto se zběžně fotíme, píšeme opět a již tradičně do vrcholové knihy s krátkým veršem o dokonalosti tohoto místa a sbíháme na Malou brašnu kde svačíme. Poslední třetina cesty už ubíhá jak nic, na Jarníku si vylezeme i na rozhlednu a vidíme bílou tmu. Zanadáváme si, požádáme paní na procházce aby nás vyfotila všechny, na fotce sice nemáme hlavy, ale stejně jsme ošklivý tak to neva. Teď už spokojeně zamíříme do Písku, protože přechod jsme zvládli. Poslední kus cesty Scott panikaří že nestíháme vlak a utrhává podrážku z kanady, to už nás ovšem nezastaví a po chvíli vstupujeme do města Písek. Projdeme na nádraží a po krátém čekání odjížíme vlakem na Plzeň. Nohy bolí ale bylo fajn! A to je hlavní

PS.: Fotky budou , jen nevím kdy

Lednová cesta od brd se nesla v duchu sněhu, kterého v brdech bylo poměrně požehnaně a docela mně mrzelo že jsem si nevzal sněžnice. Určitě by došli využití. V pátek odpoledne jsme se sešli na Hořovickém nádraží a protože nás tlačil čas, přejeli jsme do Podluhů, které pro nás jsou bránou do Brd. Vyznat se v systému Hořovických zastávek byla do jistý míry záhada hlavolamu, ale s pomocí neznámého trampa jsme úkol zvládli a po chvíly se vezli autobusem. Když jsme vystoupily, zamířili jsme nekratší možnou cestou do nitra Brd, kde jsme přespali první noc v bunkru ''pixle'' na CP Brdě, a druhý den ráno zvolna zamířili na Tok. První večer se nesl ve znamení co nejúspornějšího chování, žándý výstřelky, jen najíst, vyčurat, spát. Druhý den se nesl ve znamení prohlídky Brdy (vzhledem k tomu že krajina byla kompletně pod sněhem nebylo moc co prohlížet) a následně cesty přes Houpák až na Tok. Když přecházíme Houpák, krátce na nás vykukuje sluníčko. Málokdy jsme ho viděli radši, po celým dnu v mlze a po kolena ve sněhu ho ceníme jak pytel zlata. Postup sebou nese nemalé problémy protože náš postup brzdilo až 30 cm sněhu, od kterýho máme všechno mokrý, především Mer Viiho dožívající pohorky mají více než dost. Jo, v Brdech oproti zbytku země zima ještě za něco stojí. Na Toku jsme si rychle postavily bydlení - ešusy odhrabáváme sníh na ploše 2x2 metry až na zem, poté nacházím polom a nařežu chvoj ze které skládám 15cm tlustou vrstvu na které následně spíme. Mer vii zatím rozdělává oheň, a začíná s vařením. Po tom co jsme se ohřáli se jídlem, jsme ulehli do spacáků. Další den jsme vstali se svítáním, uvařily kávičku a vyrážíme na cestu k Padrťi. Cestou potkáváme hajného který obdivuje to že jsme spali přímu u vrcholu Toku, v únoru. Při příchodu k Padrťským rybníkům dáváme čokoládu a pak spěcháme do Míšova, kde se stáváme atrakcí pro štamgasty zatímco si vychutnáváme pivo a grillovanou klobáksu v místním kultovním grillu. Touhle akcí jsme výrazně posunuli naše hranice a naplánovali spoustu dalších akcí. Zároveň se tímto reportem dostávám do současnosti a nyní už budu psát věci aktuální a čerstvé.

Krajem vřesovišť a kamenů

Velikonoční víkend jsme oproti všem tradicím a zvyklostem nevěnovali mlácení žen a dívek ale rozhodli jsme se zas někam vypravit. Slovo dává slovo a z různých zdržujících důvodů usedáme do vlaku v sobotu v 10 hodin. Cílem jsou Brdy, naše trampingu, bushcraftu a survivalu nejvíce nakloněné pohoří. Jede nás rekordní počet protože se k nám přidávají moji kamarádi ze střední školy. Ve Zdicích přesedáme na autobus protože mezi Zdicema a Příbramí je výluka. Počasí přeje, teplot aatakuje hodnoty tenhle rok na teploměru ještě nevídané. Vydáváme se klasickou cestou na Plešivec kde posvačíme, a kocháme se výhledem. Času máme dost, takže po chvíly se zvedáme a zvolna odcházíme přes Rejkovice do Křešína. Mezi Rejkovicema a Křešínem míjíme krásný místa a krajinu přírodního parku Na Horách a opodál nacházíme Kozí farmu Křešín. Usedáme k točenýmu pivíčku a pár z nás dává i nějaký to jídlo, vážně super místo, doporučuju navštívit.Blíží se už podvečer a proto vstupujeme do Brd. Cíl je jasnej, Brda. Dorážíme tam nějakej čas před západem slunce, je nám super, vaříme, mluvíme, po chvíly usneme. V noci nás dožene Mer Vii a ukládá se opodál. Druhý den ráno věnujeme chvilku topografii a určíme si cestu na nejvyšší horu Brd, Tok. Cestujeme všelijakými oklikami, užíváme si jarního sluníčka a nádherných výhledů. Na Toku výbornej obídek, nabíráme na Carvánce vodu a pokračujem dál. Novej cíl Houpák. Tam schováváme batohy a touláme se po okolí po pozůstatcích opevnění, než večer zapálíme oheň a povečeříme. Zde mimochodem zjišťujeme že nejlepší na zapálení ohně jsou vřesové větvičky, hoří jak tuhý líh. Jarda podtíná modřínovou soušku a všude okolo nás je cejtit smola, oheň a jídlo. Spokojenost prosycuje i vzduch, prostě super !!! Objevuje se i flaška špiritusu a večer ubíhá rychleji než by jsme si přáli. Druhýho dne ráno už se balíme a míříme od Strašic. Cestou míjíme pár zajímavostí (Chocholatou a Skládanou skálu) a ještě svačíme v kamenném moři nad Třemi Trubkami. Pak okolo zámečku na autobus a ahoj, Brdy. A díky za víkend :3

Pokud by jen tak někdo náhodou někdo šel kolme a měl zájem vyplnit mi dotazník k seminární práci, má u mně bombón.

http://www.survio.com/survey/d/U3F1K3K3U1U5G6E2D

Díky

Co je u nás nového?

V poslední době se nám nedaří vyrazit někam na déle, a proto se teď soustředíme na zlepšování výstroje, velké plány, a posezení u piva a grillu. V průběhu procházek se psem, nebo pěších cest do a ze školy pozoruju úžasný jaro. V pondělí jsem našel liščí noru, před kterou ležela mršina kance, u rybníka jsem viděl 30 centimetrovou štiku, stojící mezi rákosem, maskovaná jako tygr a čekající na na kořist z řad línků a perlínů kterých je tento rybníček plný. V lese kde v zimě pracovníci ČEZu odstranili náletové dřeviny pomocí bagru, vyrůstá dokonalá a šťavnatá tráva na které se pasou srny, a ze stromů to sledujou veverky, sojky a další ptáci. Pominout nelze ani krásu kvetoucích stromů nebo například trnkových keřů z pod kterých jsou slyšet bažanti. Naplánoval sem si cestu na pár míst, kde bych si rád udělal nový plácky, uvidíme. Na cestě mám Opinel 12° a pomocí receptu z bushcraft.cz suším basturmu. Co nejdřív očekávejte hlášení o výsledcích těchto plánů a sledujte úžasné příběhy naší podivuhodné manéže!

PS.: Přikládám i trošku hudby, prostě jen tak
https://www.youtube.com/watch?v=l0GW0xt85Dk
https://www.youtube.com/watch?v=1jnYnoW1I50

[Vladius]

Musím říct, že celá redakce s nadšením očekává další Vaše příspěvky! Perfektní práce!

Noo, jak myslíš já se jen občas ve škole nudím a proto tu čas od času něco sepíšu

PS.: Pokud to není ironie tak díky

Po dlouhý době přišlo za spár změn o kterejch lze psát. Tou nejvýraznější je přízení novýho nože. Vejš zmíněnej Opinel používám na každodení práce, krájení svačiny a podobně. Hledal sem ale zároveň něco s pevnou čepelí, koukal jsem na nože od Mory a podobně. Nicméně díky tomu že jsem v oboru nožů začátečník, nakonec jsem využil slevy na nůž Brigant od firmy Mikov. Je mi jasný že v týhle kategorii je spousta lepších nožů, z lepší oceli, určitě i s lepší ergonomií a podobně. Nicméně tohle je první kudla v hodnotě ani ne 2 stokorun, která mně připraví na vlastnictví pořádnýho nože. Nůž dorazil poštou s plastovým pouzdrem který je úplně super ,nůž v něm drží, a defakto ani nemá šanci vypadnout. Čepel je podle slov odborníků z mizerný 420tky. Těžko hodnotit výdrž, to jak drží nabroušení a podobně, nůž používám na přípravu potravin doma i v přírodě, plus na drobné práce okolo domu a v zahradě, a po počátečním nabroušení postačuje ho čas od času obtáhnout na kameni. Střenka je pohodlná a i při delší práci se mi nůž držel dobře. Sečteno podtrženo, osobně jsem s Mikovem spokojen a pro tyhle účely bych si ho koupil znovu. Recenze a názory jsou snadno dohledatelné na internetu takže tohle berte jen jako takovou pochvalu ode mně, která je ovšem značně subjektivní

Po náročným létě kdy jsem byl v lese víc s hadicí a vodou než s batohem a jídlem, což mne vážně moc nebavilo, konečně přišel podzim, kterej lze tak nějak považovat za start další sezóny. Když konečně polevily horka, slovo dalo slovo a začla se plánovat první podzimní akce. Volba byla naprosto jasná - vyhradíme si co nejvíce času a prochodíme nejvyšší čistě české pohoří - Brdy. Nakonec to díkybohu s časem šlo o dost líp než jsme mohli předpokládat a na naší podzimní ''dovolenou'' jsme získali krásných 6 dní. První den se tedy scházíme na nádraží a vyrážíme do lesů, z dohledu očí obyčejných civilistů. Cesta příjemně ubíhá, žvýkáme tabák, a vzduchem se příjemně šíří pohoda i přes vědomí toho že jsme zapoměli doma kořalku a kávu (tu jsme bohudík nakonec sehnali, nicméně to nebyla naše oblíbená značka Dádák ale jenom Jihlavanka ). Míříme na jeden z blízkých kopců, takže cesta se zvedá a mi procházíme mezi perfektníma skálama nad kterýma se dostáváme na hřeben, kde je podél cesty fakt krásnej les. Parťák sbírá několik hub a hodnotí že můj žvýkací tabák smrdí jak mrtvola. No, nic, proti gustu žádnej dišputát takže mu nabízím jeho oblíbenej bombon Fisherman Friend's, kterej s povděkem přijímá zatímco sbírá pár hub které mají obohatit naši večeři. Podle intuice i mapy se blížíme k cíli, zatímco přichází tma, takže nalézáme vhodné místo, s krásným výhledem, kde není příliš kamenů, vaříme, jíme, koukáme do plamenů a mezitím nad námi kromně reje netopýrů přelétá nádherná sova. Skvělý závěr povedeného dne. Následující den pokračujeme se zjištěním že jsme ušli o trošku míň než jsme potřebovlai a jsme tedy ve skluzu. Zkoumáme blízký vrchol kopce s výhledem směrem na sever, plný borůvčí a kapradin, a postupujeme vstříc místům navštíveným v průběhu minulích výprav. Soustředíme se na porhlížení míst kde jsme ještě nebyly, a snažíme se o co nejtišší pohyb což nese své ovoce, když vidíme několik dalších zvířat, jako je jelen, liška ale dokonce i zmije . Večer unaveni usedáme k ohni v místě kterýmu říkáme hrad a po klasickém večerním programu na tomto skalnatém vrcholu usínáme. Po probuzení míříme k blízké studánce kde doplňujeme vodu a v nedalekém rybníčku se potom koupeme. Asi poslední letošní koupačka . Pak už míříme směrem na východ, kdy se ale dostáváme do potíží protože zabloudíme doprostřed bažin které nejsou v mapě zakresleny. To značně zdržuje postup a unavuje, ale uprostřed nacházíme trampský camp zvaný Čurák. V kempové knížce se dozvídáme že jen absolutní Č**** postaví kemp na tomhle místě a eště větší tam jen tak náhodou zabloudí. Nedá se než souhlasit, takže se smíchem usedáme k svačině a odpočinku. Bohužel postupem času zjišťujeme že do Brd se pouští čim dál více lidí. Asi spíš škoda než štěstí protože leckde přibývají odpadky. Z toho vyplývá vtipná situace kdy parťák fotí jedno místo nedaleko kterého stojí auto rodinky která s dětmi sbírá brusinky v dopadové ploše, a paninka se strachuje že fotíme jejich vůz. Se slovy že jsem si zapsal i poznávací značku mizíme pryč, tohle místo nám dnes nepřeje. Obcházíme několik našich oblíbených míst a při pohledu na mapu se rozhodujeme že vodu dnes doplníme v hospodě Za Vodou v Čeňkově. Přidáváme tedy do kroku a při jižním okraji po chvíli opouštíme prostor VVP Brdy. V Čeňkově spokojeně usedáme k pivu jako křen a lahodné tlačence s octem a cibulí což v našem jídelníčku tvoří vítanou změnu. Usínáme nedaleko od Komorska a těšíme se na další den. Pomalu nám dochází voda a mi postupně míjíme 5 studánek které jsou vyschlé na troud. Zachraňuje nás až rozhledna na Studeném Vrchu kde naštěstí získáváme balenou vodu v Pet lahvích. Škoda jen že z rozhledny není už moc vidět. Pan správce dává poutavý výklad ke stavbě a nakonec od jeho vnuka kupujeme lahodný grillovaný klobásky. Takový super místo je prostě nutný podpořit. Sedíme, odpočíváme a baštíme skvělý klobásy, vyhříváme se na sluníčku a plánujeme další postup. Ten se brzy jasně vyprofiluje a my odcházíme směrem ke srubu Zlý Příjezd kde už několik let na podzim pravidelně spíme. Po příchodu si všímáme nového záchoda a několika opravených věcí v okolí - SUPER. Tohle místo máme hrozně rádi, už jen z důvodu že tam naše parta defacto vznikla. I proto si děláme trošku lepší jídlo, pečeme brambory, a dlouho do noci rozprávíme. Dokonce i spánek je tu nejlepší, jen pozitivní dojem trošku kazí že je sem zřejmně přeložen letecký koridor a tak nám nad hlavou neustále přelétají letadla z pražské Ruzyně. Naše dovolená se chýlí ke konci a my ještě chceme navštívit bývalou základnu raketového vojska na takzvaném Klondiku. Opravdu zvláštní místo, které si divoká příroda bere rok od roku více a více zpět. Divoká prasata žijící v areálu jsou zřejmně úplně nová generace, narozdíl od té předchozí už nejsou zvyklá na návštěvníky. Zakladna je ovšem uklizená od lidského bordelu což je paráda. Nocujeme tedy přímo v bývalých kasárnách, na střeše objektu. Zvláštní noc na zvláštním místě. Druhý den ráno už míříme směrem k vlaku, přes legendární hospodu U Dernerů na Rovinách kde bilancujeme a zapíjíme to že jsme to zas přežili a krásně si to užily. Od Dernerů je to na vlak už jen doslova pár kroků které snad ani nestojí za řeč. Tak zase příště, Brdy!

Brdy v týdnu? Žádnej problém! Minulej tejden jsem si udělal trošku dobrodružnější, takže po pondělním výstupu na Klínovec v Krušných horách, v krásné mlze a větru, a návštěvě hradu Hauenštejn nedaleko okraje VVP Hradiště, kde bylo pro změnu nádherně slunečno a podzimně jsem se v úterý vypravil s kamarádem do Brd. Po příjezdu do Hořovic se začíná celý plán pobytu kazit, ujíždí nás autobus co nás měl převézt do Křešína. Nedá se nic dělat, takže po sprintu na autobusák odjíždíme jinam. Po krátkým pochodu dobře známými místy usedáme na ''spacím'' místě a večeříme. V tu chvíli doráží pražská pěší rota aktivních záloh, dáváme s nimi krátkou řeč a chlapy potom míří dál do nitra hvozdů. Ráno u mapy vymýšlíme plán, který vydrží zhruba do oběda a ničí ho následky letošních katastrofálních teplot v létě. Kvůli nedostatku vody nejdříve zkoušíme využít tradičních studánek, ale nakonec jsme nuceni vzít vodu z potoka. Po vyspání míříme na autobus protože já musím rychle do Plzně kvůli neočekávané situaci. :/ I tak jsme se krásně vyspali mimo domov a bylo to fajn, a aspoň jdem v tomhle příspěvku udělal reklamu Hornímu hradu

Po delší době zas příspěvek, přesto že jsem poslední dobu nevykazoval přespříliš aktivity díky nedostatku času. Proběhlé akce aktuálně nemám sílů popisovat, tak snad od příští zas naskočíme do původního tempa. Zároveň očekávejme nějaký testy výbavy a podobně V průběhu jara a léta jsem trošku nazbrojil takže je rozhodně o čem psát

Doplnil jsem si do výbavy několik fajn věcí od značky Sea To Summit o kterých bych se rád lehce rozepsal:

Thermolite Reactor Extreme: zateplovací vložka do spacáku, funguje i jako hygienická vložka, více -> samostatný příspěvek
Daypack: skladnej batůžek ze silikonizovanýho nylonu, v zabaleným stavu má tak 5x10 cm, váží pár gramů, více -> samostatný příspěvek
TPU Guide waterproof case: vodotěsnej futrál na smartphone, taky se tomu pověnuju zvlášť
Drypack 2l : vodotěsnej pytlík na všechno možný
Head Net: klasická moskytiéra na klobouk, asi není co dodat

Dávno jsem tu řešil možnosti impregnace oblečení a výbavy pomocí včelího vosku. Tento způsob se využívá u oblečení Fjällräven. No a co bylo dál? Po mnoha a mnoha pokusech s voskováním bavlny a látek z různého poměru kombinací materiálu jsem došel k tomu, že nemá smysl vymýšlet vymyšlené, a nemohlo to dopadnout jinak než zakoupením kalhot Fjällräven Barents Pro. Opět se s trochou času rozepíšu ve formě nějaké hezké recenze jak na tyhle vymakaný super kaťata, ale i v recenzi na eco-shellový, tedy ekvivalentní goretexu, komplet Abisko, který mi v rámci příprav na velký trek ve švédsku přistál na stole. Zatím tedy pouze jedno foto na navnadění:

Člověk se celej život posouvá a jestli jste chození přírodou a po horách propadli alespoň z části tolik jako já, víte že vlastně nikdy nemáte všechno. Dnešní obětí mých nákupů se stal nový model bivakovacího vaku americké námořní pěchoty. Víc se samozřejmně můžete dovědět v tématu věnovaném bivakovacím vakům