Tomův zápisník

Toto jsou zajímavá témata. Moci sem sepisovat své zážitky v lese nebo i povídání o přírodě, které může být pro ostatní mile čtivé..
Všude je jen čtení o tom kdo jak používá tohle a tamto, každý shlédl už všechny filmy o bushcraftu a survivalu, ale nějaké inspirativní povídání a zážitky každého zvlášť mohou přeci jen potěšit! Byť někdo třeba jen popíše jak byl rybařit.
Hlavně je to povídání o přírodě a o tom tento web je, takže já jsem za to rád..
Tudíž se sem pokusím pravidelně taky přispívat...

-----

Začnu třeba minulým víkendem, kdy jsem se po docela dlouhé době (vězte, že vážně dlouhé a už takovou odluku nechci zažít) dostal opět do přírody.
Jak už jsem psal v tématu o botách, vyrazil jsem na lehko jen takovou malou procházku. Vypadalo, že začne pršet tak jsem plánoval brzký návrat.

Na sobě kraťasy a krátké triko a i když jsem ňáká ta bodnutí schytal nevadilo mi to, jen to neškrábat.
Hlavně se vyhnout klíšťatům. Nevím proč, ale mám z nich vítr stejný jako v lese potkat medvědici s mladými.
Takže jsem se vyhýbal vyšší trávě..

Co mě tedy na výletu nejvíce dorazilo bylo jedno..
LIDI JSOU PRASATA!!
V této části lesa jsem nebyl dlouho a hned při okraji lesa dva pytlíky od čipsů a pet lahev! Po 200m dál dvě pet lahve a krabička startek. O kus dál plechovky od energetických nápojů a plastová láhev staropramenu a neohraničené ohniště..
O 500m dál lahváč na stromě a o další kus kde nejspíš káceli dřevorubci další lahváče!
Žel já blbec jsem si sebou nevzal igelitku! Tak jsem na zpáteční cestě pobral co se dalo a druhý den se vrátil..

Přál jsem si potkat hajnýho abych to napráskal, ale nepotkal.
Je to vážně nechutný. Tasil bych těžký pokuty za toto! Málem mi to zkazilo náladu..
Nechápu, že jim to není blbý...

Po uklidnění jsem capkal dál a stalo se mi něco co mi zase náladu o 100% zlepšilo. Zahlédl jsem krásně až zvláštně rostlý dub (nevím proč u něj nebyla cedule PAMÁTNÝ) který jsem si nemohl neprohlídnout..
Za ním byla menší pastvina s vyjetými koleji a po ní jsem se vydal dál.
Šel jsem po ní potichu a pomalu, lehce našlapoval, téměř neslyšně. Jemně začalo poprchávat, naprosté ticho...
A po pár metrech napravo ode mě se něco začíná dít!
Asi 4 metry ode mě zahlídnu paroží v trávě, v setině vteřiny pak vykuleného srnce,stejně asi tak vyplašeného a překvapeného jako já a v další vteřině už ve skoku hopsá do bezpečí.
Stojím tam jak pako na cestě civím na něj na tu jeho prdelku a tlemím se jak malé dítě co vidí tátu převlečenýho za ježíška.
Chvíli mi to šrotuje a pak si říkám jaktože o mě nevěděl vždyť i vítr šel jemně po mě...
Ale rozhodně jsme byli oba překvapeni. Teď je to můj kamarád!

Jenže nezdrhnul úplně. Po chvíli jsem zahlíd, že se zastavil a znovu se pustil do krmení..
Já velký nenechavec a milovník, řekl jsem si, že si svého kámoše vyfotím na památku. Tak jsem se k němu začal opět pomalu přibližovat a paroží v trávě jsem už nespustil z očí.
Trvalo asi pět minut se přiblížit na deset metrů, ale už mě měl na háku tak prchnul, takže fotku mám jen jeho prdízny..
Já vím... Měl jsem ho nechat bejt, nevyrušovat ho, ale tohle bylo velmi příjemné setkání.

Pak jsem se vydal dál, vyrobil si takovou rychlou trakovou hůl (později se mi hodila) a našel jsem takový ukrytý borůvkový ráj, takže si tam dojdu nasbírat..
V čistě smrkovém kousku lesa jsem chvíli pozoroval rej mravenců přímo mezi kořeny stromu a poté našel divný val kamenů.. Ne přírodní, ale někdo ho kdysi dávno musel postavit. Budu se muset informovat o místní historii.
Po hodině obdivování nádherných panoramat a pohledů do vzdálených údolí jsem opět na louce spatřil srnce asi 300m daleko. Nevím jestli toho samého či jiného, ale začal jsem ho šmírovat a pomaličku postupovat k němu.
Párkrát se na mě otočil, tak jsem schopně dělal, že jsem strom.. Vycházelo to!
Ale když jsem byl už blíže, tak mu to nejspíš už došlo, že ty dvě bílé rozpažené větvě asi nepatři k té borovici za mnou.. )

Pak už jsem si říkal, že to otočím a vrátím se, ale nedalo se! Opravdu krásná krajina, krásný výhled.. Stál jsem a civěl zhruba tak do 30kilometrové vzdálenosti a vracel se až tak po půl hodině..

Na cestě zpátky jsem ještě objevil docela velký prostor pokrytý vlčím bobem nač je tedy příjemný pohled a zaregistroval jsem vzdálený posed na který si zítra dojdu posedět..
A na závěr když už jsem definitivně brouzdal domů, ještě malý incident když jsem šel po vyjeté koleji od traktoru lemované trávou po kolena. V půl vteřině metr přede mnou jsem okem zaregistroval mrštných dvacet cenťáků konce hada až jsem si polknul. Vážně tlusťoučkýho..
V tom mžiku jsem si nebyl jistý, ale pravděpodobně to byla jen nažraná užovka. Jenže co teď?
Úzká pěšinka, kraťasy, napravo vysoká tráva a klíšťata, nalevo ssssss....
Tak jsem byl sakra rád za svou hůl a posledních 50 metrů jsem proklepával trávu před sebou..
(mimochodem pokud někdo používáte, nosíte taky hůl a pravidelně, tak chystám napsat takové menší vylepšeníčko ,,tuning"pro trakovou hůl)..
Toť zatím vše..

[Vladius]

Velmi přejemně se to četlo, děkuji! Jen tak dál.

To jsem velmi rád.

Tak já nevím nevím.
Včera jsem vyšel prozměnu opět ,,bezpečně" oděn tzn. vyšší pevné boty, dlouhé nohavice, dlouhý rukáv a musím podotknout, že mě to nijak moc nebavilo.

Přišlo mi jako bych do té přírody nepatřil, jako bych se jí stranil, jako bych s ní bojoval..

Ač jsem i Army příznivec na armádní oblečení, kanady, plná polní, tak jsem už asi víceméně lapen bushcraftem a souzněním s přírodou. A když přijdu do přírody, tak si musím připadat, že jsem její součástí. Naslouchat větru, poslouchat šepot listí atd.

Proto jsem třeba i kryticky nahlížel na příběh Eda Wardleho.. Ač uznání, že se ktomu odhodlal, tak ale kritika, že přijel s divočinou bojovat, přijel jak do válečného územý a každému kdo je s tím nesrozumněný jen podpořil myšlenku, že divočina je neobyvatelná, tudíž lepší zůstat v civilizaci.
To Dick Proenneke a film Poslední Trapper je jiná liga...

Dnes jsem měl kvůli málo času jen něco málo přes dvě hodinky na to se jít vyvětrat do lesa, načuchat svobody, nasát atmosféru života a třeba i potkat nějakého toho obyvatele přírodních prostor..

Ale nedával jsem tomu žádnou naději..

Jenže se poštěstilo a já jsem tak hrozně nadšen z každého setkání s lesní zvěří, že to musím křičet do světa a vzpomínat na to celý pracovní týden.

Vyrazil jsem brzy ráno za šera a po chvilce si nechal nad hlavou projít lehkou bouřku s mdlým ale promokavým deštíkem.
Potkal jsem čtyři zvířátka, krom všudypřítomných ptáků a stejně tak na kazdým kroku dorážejících těch mrch štiplavých!
Dvě z těch zvířátek byl dvakrát zajíc, ale třetí mě mile potěšilo!!

Asi jsem měl být myslivcem, protože narážím na zvířata s překvapivou lehkostí.. Málem jsem si jí ani nevšiml, když jsem šel po cestě k lesu, ale nakonec ano a navíc ona mě ne, tak jsem si ji chvíli mohl prohlížet..
Tak na čtyři metry ode mě proti mě po levé ruce si to po kraji kukuřičného pole štrádovala liška! A jaká! Krásná! A už hrozně dlouho jsem žádnou neviděl. Notně zaujatě jsem ji chvíli pozoroval jak si ladem našlapuje a byl jsem hrozně nadšen a překvapen! z toho že mě nezvětřila.
Krásné zvíře! Moc!

Pak jsem se ještě coural lesem, posbíral si nějakou pryskyřici a na cestě zpátky bylo zas pěkné setkání když jsem z lesní cesty vycházel na pole.
Načapal jsem tam mladého srnce zhruba tak 20 metrů přímo čelem jak se spokojeně pase a zase si mě vůbec nevšiml přitom jsem tak potichu zas nešel...
Ale dal jsem se zas do pozorování a když se na mě podíval tak zas na hraní stromu i když mi to teda vážně nejde no a po chvilce se na mě tak upřeně podíval a civěl a začal pomalu přistupovat ke mě jak kdyby si chtěl povídat..

To ale nechtěl, když mu to došlo tak vzal úprk.. Jenom ne moc daleko.
Zahučel do takovýho pásu hustýho porostu mezi loukami po mé pravé straně z kterého bylo slyšet jen praskání jak se jim prodírá. A já hlava zvědavá jsem ho chtěl ještě vidět jak cválá pryč, tak že mu nadběhnu a počkám až na druhé straně kdesi vyleze a bude pelášit..

Tak čekám a čekám a ono nic neleze.. Pak slyším další praskání tak že by už?
Čeho jsem se pak ale dočkal mi zvedlo krásný pocit ještě víc
Očekával jsem totiž, že vyleze někde až v dáli už ode mě a já mu jen zamávám a rozejdem se, jenomže se začalo něco dít přímo v hodně hustém neprůhledném roští nebo keři či co to bylo přímo vedle mě tak dva a půl až tři metry a já to připisoval ptákům jen do tý chvíle než praskání větví a lomot jimi jak o závod přerušil malý kukuč s růžkama co z něj vykouk (podobně jak znáte z americký filmů jak mají ve dveřích takové ty průchody se závěsem pro domácí zvěř) vyplašeně a koukal na mě chviličku jak tydýt co tam dělám..
Myslím, že až ve chvíli co jsem se na něj usmál vzal nohy na ramena a byl pryč...

Vážně jsem nečekal, že jen taková chvilička bude tak příjemná.
A vůbec jsem se ani nechtěl vracet.. Ten klid všude okolo!!! Hotový medikament matky přírody!

Jo a vlastně jsem potkal pět zvířatek! Tím pátým bylo před chvílí vyndané klíště na mý prdeli.....